Poezie, recitace, vlastní tvorba

Síla slova veršem tkaná, to mě baví v noci, z rána.



Poezie mě provází od ranného dětství až do současnosti

kolikrát se divím, kde se ve mě ty nápady berou, ale když chodí baví mě to.


Nejprve jsem recitoval básně cizí, takové ty dětské, naivní ale i s moudrým humorem. A tady opět mohu a chci poděkovat mým rodičum za jejich lásku a péči, kteří mi četli, učili mě zpívat, recitovat,  a i na hudební nástroje došlo. 

Dnes se tomu usmívám, když si vybavím, že jsem byl jsem jejich chodící ukecaná reklama a v čase probouzejícího se testosteronu, se to nějak jaksi monotematicky zvrtlo a to už chvílema bylo i na přes držku. 

Vidím to jako by to bylo včera

Věk. asi pátá třída, sedím v kuchyni u stolu, mamka už nevím co vaří a zkouší mě při tom z malé násobilky.

Příklad střídá příklad, až najednou slyším 3x7? 21 roztáh..... a než jsem dořekl verš, mamka dvěma skoky s mrštností karatisty přiskočila na dosah a buch!!! 

Dostal jsem lepáka s dodatkem: "já ti dám roztáhněte slečno stehna!!!" :-))) .....no a já se jen zmohl na otázku: ty to znáš?????   "No a co si myslíš? Že tě přinesl čáp?"


No, u nás doma se pro upřímnost a  ani facku nechodilo daleko. :-))


Významným obdobím pro mě byly časy na střední škole, kde jsem měl podmínky a skvělého životního mentora, Miladu Čunátovou. 

Tři roky jsme trávili poezií a absolvováním soutěží od okresních po státní kola a naše přátelství nám vydrželo daleko za čas vymezený škole. Bylo mi ctí, když mi šla na svatbě za svědka.


Prostě poezii miluju.
Ostatně můj FB profil je plný zveršovaných příspěvků. prostě to chodí samo a já vím, že když to plyne, jsem spojen s vesmírem a jeho moudrem i humorem. A ten humor je dost na dřeň, stejně jako veršované glosy na téma třeba i mravní, nebo naopak společenského dění.
 

Zrovna dnes 9.1 2023 cestujeme s partnerkou z ČB vlakem na schůzku do Nízkých Tater, na setkání s přáteli, tak využívám čas a dodělávám tyto www stránky.

Koukám po očku přes display na půvabnou daniku a v tom to přišlo. Nápad na veršovanou provokaci.


Tady a teď

Jedeme spolu ve vláčku, 

moc ti to sluší miláčku. 

Na čele máš brýle nandané, 

vím přesně co se nestane, 

i když by byla to legrace, 

kdyby tě lákala felace. 

Pod stolkem poklopec poklad by vydal,

tenhleten zážitek rad bych si přidal, 

do sbírky hormonální činnosti, 

když mám tě miláčku v blízkosti..... 😅😂




Právě koukám na palubní informace ve vlaku a hlásí že příští stanice jsou Hranice na Moravě. Je 22:50 a já se vracím dubna do roku 1988, kdy mě sem dovezl vlak k nástupu na vojenskou službu. Nastoupil jsem k Rakeťákům na poddůstojnickou školu, ale o tom jindy a jinde.


Vzpomínka na vojnu

Jdu si napsat veršů pár jak z kluka muž se stával,

když v přijímači ve tři ráno do "škrabky" s družstvem vstával. 

Deset pytlů rozdělili jsme si mezi sebe 

brambor v rukou brambor střídá, až nám z toho jebe.

Dřív než ráno moje tělo užilo si snídani 

velitel nás kolem hřiště v sedm ráno prohání.

Kliky, dřepy, sklapovačky,  tři kiláky v klusu

nejsme přeci žádný sračky, ...... lásko, já chci pusu!!!


No,  a takhle to jde samo.



Dnes, tady a teď jsem toto téma jenom otevřel, ale cítím, tato  sekce se bude často doplňovat.

Proč? 

Prostě si to tady daruju za odměnu, za to,  že mě baví život.