Když sportuju, důležitá je radost a zábava

Lyžování, fotbal, tenis, nohejbal, pink ponk, 

střelba z krátkých i dlouhých vzduchových nebo prachových zbraní, 

lukostřelba, jezdectví, cyklistika, turistika ....



...něco závodně, něco ze zvědavosti, ale vždy hlavně pro radost. pro ten pohyb a prostředí a partu.

Ano, byly medaile, diplomy, radost z nich, ale to šlo tak nějak samo.

Pro mě při tom počínání byla mnohem důležitější ta společnost, mnohdy i dvougeneračně vzdálených lidí, se kterou se vše odehrávalo. bylo to skvělý, když nás tátové a dědové brali mezi sebe a my viděli tu dospělost i hravost spojenou v jedné bytosti, která si uměla dělat srandu sama ze sebe i z druhých.

Legrace, smích. provokace, popichování, hecování, dovádění, to bylo to co mě na tom všem bavilo.

A bylo jedno, jestli to bylo na vsi, ve městě, někde na dovolené.


Zkrátka doba ve které jsem vyrůstal a dospíval byla v mnohém srdečnější a to se odráželo úplně ve všem. 


Dnes je téměř vše zaměřeno na výkon i za cenu ztráty radosti a dětství, či mládí.

Soutěživost se prolnula úplně do všeho.

Ano, bylo to i dříve, ale teď v tom postrádám tu přirozenost a lidskost.