Když sportuju, důležitá je radost a zábava

Lyžování, fotbal, tenis, nohejbal, pink ponk, střelba z krátkých i dlouhých vzduchových nebo prachových zbraní, lukostřelba, jezdectví, cyklistika, turistika .... 

Sport byl a je součástí mého života už od dětství.

Něco málo závodně, něco ze zvědavosti, ale vždy hlavně pro radost. pro ten pohyb a prostředí a partu. 

Ano, byly medaile, diplomy, radost z nich, ale to šlo tak nějak samo. 

Ze všech diplomů nebo medailí, které tady skromně přidám mě nejvíc těší cena Fair play.

Přátelství se sportovním soupeřem pro mě bylo a je i do dnes důležitější, než vítězství. 

To první má cenu na celý život, to druhé je jen kouzlo okamžiku. 

Pro mě při tom počínání byla mnohem důležitější ta společnost, mnohdy i dvougeneračně vzdálených lidí, se kterou se vše odehrávalo. 

Bylo to skvělý, když nás tátové a dědové brali mezi sebe a my viděli tu dospělost i hravost spojenou v jedné bytosti, která si uměla dělat srandu sama ze sebe i z druhých. 

Legrace, smích. provokace, popichování, hecování, dovádění, to mě na tom všem bavilo.A bylo jedno, jestli to bylo na vsi, ve městě, někde na dovolené, nebo na letním táboře. 

Doba ve které jsem vyrůstal a dospíval byla v mnohém srdečnější a to se odráželo úplně ve všem. 

Dnes je téměř vše zaměřeno na výkon i za cenu ztráty radosti a dětství, či mládí. 

Soutěživost se prolnula úplně do všeho.Ano, bylo to i dříve, ale teď v tom postrádám tu přirozenost a lidskost.