Řezbám pro budoucí generace

Zmiňovaný učitel a kamarád

Truhlář - život s vůní hoblin a montérkami od klihu

Jako mladý, čerstvě vyučený tesař jsem přišel na dílnu - tesárnu, která byla propojena s truhlárnou.

V té době, bavím se o roce 1988 se spolu lidé na pracovišti běžně smáli, přátelili, kamarádili, pomáhali si,

radili se, a hlavně spolupracovali, aniž by jim to někdo přikázal.

Přiskočit ke kolegovi který nesl těžkou fošnu a nebo hobloval, řezal či dělal cokoliv jiného, 

a pomoct kolegovi sám od sebe, bylo úplně běžné.

Takto přirozeně se dříve tvořili vztahy. Od srdce, bez očekávání a peněz.

Byla to doba, kdy jsme měli všichni zajištěné základní potřeby, peněz dost na život i na koníčky 

a tak jsme se mohli věnovat druhým lidem jen tak, pro radost ze spolupráce.

Proto, když "kluci" 20 až 70 let viděli, že se zajímám, ptám se, dívám se jak se co dělá, 

mě začali učit prvním tajům truhlářského řemesla.

Bylo pro mě po letech dojemné, když jsem byl právě mým prvním "učitelem" požádán, 

zda mu vysoustružím Husitský kalich a pomůžu s dřevořezbou desky nad vchod kostela 

Českobudějovického Husitského sboru.  

Jsem vděčný za  přátelství, která se táhnou celým životem. 

Díky Pepo.

To vše nám po převratu 1989 postupně začalo mizet i se ztrátou sociálních jistot. 

Do našich životů začala postupně a nenápadně pronikat soutěživost, závod o čas, 

až se jako neviditelný mor usídlil v srdcích lidí strach, stres a z něj plynoucí nenávist, a bojovnost.

A proč to sem píšu?

Cítím jako svou povinnost připomenout lidem že mají duši, srdce a obnovit národní hrdost a lidství.

Vždy když cokoliv vyrobím, vzpomenu si na své učitele, a tečou mi slzy vděčnosti, jako teď.

Děkuji všem svým učitelům, kteří mě učili s láskou.

Nesu jejich odkaz poctivé práce a udržuji ducha poctivého řemesla, poctivého života